faq

O studiových technikách a možnostech panuje mezi muzikanty spousta mýtů a polopravd, zde si alespoň částečně vysvětlíme, jak se věci doopravdy mají. Čím méně máte zkušeností s nahráváním ve studiu, tím pozorněji čtěte, vyplatí se to.

zvuk

Dobrý zvuk nahrávky má na svědomí kromě samotného producenta také dlouhá řada faktorů. Prvním a zřejmě nejdůležitějším z nich jsou ruce muzikanta, které zvuk tvoří. Dalším předpokladem je samozřejmě kvalitní a dobře seřízený nástroj, případně i nástrojová aparatura. Zde jednoznačně platí pravidlo SISO (shit in, shit out), proto mýtům, že veškeré nedostatky nakonec opraví mix nebo mastering, nevěřte.

U kapel hrají také dost klíčovou roli aranže, to, jak jsou jednotlivé nástroje zaranžovány ve skladbách, má větší vliv na celkový zvuk, než si kolikrát muzikanti myslí.

šeď amatérské produkce

Tenhle článek jsem se rozhodl sepsat po nějakých těch zkušenostech s nahráváním a produkcí kapel napříč žánry. Zde se mimo jiné dočtete, jak zaručeně poslat svou nahrávku do šedi amatérské produkce. Vše začíná u samotného náběru nástrojů, vezměme to tedy pěkně od píky.

1. Nahrávat dohromady nebo jednotlivě po nástrojích?

U jistých žánrů je zkrátka lepší nahrávat vše dohromady, neboť je důležitá buď interakce mezi jednotlivými muzikanty (jazz, blues, big bandy, atd.), nebo je cílem zachovat koncertní živelnost kapely (punk, rock, HC). Tahle varianta je však určena pouze pro hodně dobře sehranou a hudebně vyzrálou partu, jinak je to o ničem.

2. Nahrávat s metronomem, nebo bez?

Výhody nahraného materiálu do danného tempa jsou pro další zpracování a editace jistě přínosné. S metronomem by měl však nahrávat pouze bubeník, který je na něj už nějaký ten rok zvyklý a je s ním srostlý na tolik, že ho hra s klikem nijak nelimituje/neirituje. V opačném případě je nahrávání do kliku spíš kontraproduktivní, poněvadž tu dochází k jevu, který umí dokonale pohřbít šlapavost a údernost vaší nahrávky. Tahle situace se opakuje poměrně často, bubeník hraje a po pár taktech začne tempo metronomu ztrácet, takže co se stane? Samozřejmě snaží se na klik dorovnat a to tak , že buď zpomalí (často v refrénech, kde neudrží rytmus na uzdě a přepálí nástup), nebo naopak začne dost nepřirozeně zrychlovat. Výsledek pak připomíná takovou divnou jízdu na horské dráze.

3. Bicí

Bicí jsou u kapely základem rytmiky a určují ve větší míře i celkovou dramaturgii skladby. Tady je toho opravdu asi nejvíc, neboť i z hlediska snímání jde většinou o nejnáročnější element kapely. Bubeník by v první řadě měl hrát vyrovnaně a s citem určovat dynamiku skladby. V klidnějších pasážích s razancí zvolnit a naopak. O dobré rytmice se tu bavit nebudeme, ta je naprosto klíčová a předopkládá se jako samozřejmost. Také je dobré vědět, že pro nahrávání ve studiu je třeba vyvážit sílu úderů tak, aby údery na činely byly o něco slabší, než údery do bubnů a celá sada tak zněla vyváženě už na sucho. Noční můrou u bubeníků bezhlavých řezačů je otevřená hi-hat, která dokáže zabít celou soupravu a naopak v rychlejších tempech zase nedostatečné údery do virblu a kopáku, které pak nelze v hustějších mixech protlačit do popředí. Dalším problémem pak bývá, že pokud máte činely příliš blízko korpusů, bude po vás zvukař chtít zvýšení jejich polohy nad soupravu. Nejčastějším problémem bývá hi-hat moc blízko virblu a ride nebo crash, který se téměř dotýká kotlů. U rychlých stylů jako jsou extrémní odnože metalu je třeba dávat pozor, aby při blast beatech bušil bubeník do virblu s alespoň nějakou razancí, jinak se virbl v muzice zcela ztratí. V tomto případě pak nepomůže pouhé zvýšení jeho hlasitosti v mixu, protože se při chabých úderech kompletně ztratí jeho údernost a také signál z mikrofonu bude obsahovat nepoměrně víc činelů a zbytku soupravy, než virblu samotného. Stejná věc platí v blast beatech i o kopáku, pokud na něj neumíte pořádně zatlačit, zvolte pro nahrávání raději kick pad. U kopáku bývá také dost častým nešvarem driblování beateru po bláně a to je pro jeho jasnou definici v celku také zcela nepřípustné.

4. Kytary

Jelikož kytary většinou hrají dominantní roli u většiny rock/metal/punk/HC kapel, je dost důležité aby kytarista ovládal dobře všechny techniky, které hodlá na desce použít. Správný úder trsákem do struny, tlumení strun. Pozor dávat hlavně na nechtěné přibrnkávání ostatních strun, nebo scratching při delších přejezdech. Bez dobrého zvládnutí těchto technik se stává z kytarového zvuku pouze nekonkrétní chlupatá koule, která mnoho posluchačů neosloví.

5. Basa

Mám pocit, že spousta lidí se na basovou kytaru dívá s jakýmsi despektem a holedbá se falešným pocitem, že nástroj který má často jen čtyři struny, zvládne naprosto s přehledem bez většího úsilí. Setkávám se tak potom se spoustou zaskakujících kytaristů, kteří vzali hru na basu v kapele s tímto očekáváním a výsledky jsou pak často naprosto tragické. Nepochopení tohoto nástroje a jeho role v kapele mívá potom zásadní vliv na celkový zvuk. K největším neduhům hry na basu patří většinou špatná rytmika pravé ruky, kterou kytarista zvyklý na tenké struny a akordová kila nedokáže přenést na struny kladoucí podstatně větší odpor. Dále se často objevuje špatná dynamika úhozu trsátkem, kdy některé tóny nejsou téměř slyšet, za to další trčí ven jako hřebíky ze zdi. K ještě větším nešvarům pak patří přibrnkávání ostatních strun při přechodu trsátkem nebo přeznívání prázdných strun. Tyto artefakty většinou promění spodní definici kapely v nekonkrétní bláto.

6. Vokál

Naučte se zvládat pořádně práci se svým hlasem, natrénujte si správné dýchání a snažte se při zpívání do mikrofonu nekývat ani zaklánět. Ušetříte si spoustu sil, které budete při nahrávání zpěvu potřebovat. Zvykejte si na srozumitelnou artikulaci a přizpůsobte tomu texty v dostatečném předstihu před nahráváním. Ač se může zdát, že jedná o banality, opak je pravdou.

nástroje a jejich připravenost

U kytar a bas je už tak nějak samozřejmostí mít natažené nové struny, a to v předstihu alespoň týden před nahráváním, aby se v jeho průběhu předešlo jejich rozlaďování a zvukovým odchylkám. Nástroj by měl být dobře seřízen, tzn. měl by správně ladit v oktávách a především by neměl nikde drnčet. Je dobré si zkontrolovat také snímače, propojovací kabely a krabičky. Pokud se vám nástroj nepozdává, je asi nejlepší cestou dát ho před nahráváním na seřízení ke "kytarářovi".

U bicích je situace podobná, je důležité projít ladění jednotlivých bubnů a pokud mají hrací blány už svoje odslouženo, vyměnit je alespoň dva týdny dopředu. Zkontrolujte si, zda na soupravě nic nerezonuje, nedrnčí, nevrže šlapka atd. Pokud nehraje bicí souprava slušně už na sucho, zní většinou na nahrávce ještě o něco hůř, proto ladění věnujte maximální pozornost a nevíte-li si s tím rady, obraťe se na někoho zkušenějšího.

U dechových nástrojů si překontrolujte, zda nevyluzují nějaké pazvuky, které nemají se zvukem daného nástroje nic společného.